Deprese a úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní onemocnění a dnes je umíme účinně léčit. Jedním z často používaných léků je sertralin, jeho účinek však nemusí být u každého stejný. Zatímco jednomu pacientovi může pomoci bez větších potíží, u jiného se mohou objevit nepříjemné vedlejší účinky a další nemusí na léčbu reagovat podle očekávání. Za těmito rozdíly stojí řada faktorů, přičemž jedním z nich je i naše genetická výbava.
Sertralin se používá k léčbě deprese, panické poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), posttraumatické stresové poruchy nebo sociální úzkostné poruchy. Patří mezi takzvané SSRI, tedy selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Serotonin je látka, která se v mozku podílí mimo jiné na regulaci nálady, spánku či reakci na stres, a sertralin ovlivňuje jeho dostupnost mezi nervovými buňkami. Tím může postupně přispívat ke zmírnění příznaků deprese a úzkosti.
Po užití se sertralin v těle postupně zpracovává a odbourává, přičemž tento proces probíhá zejména v játrech za účasti několika enzymů. Jedním z důležitých enzymů je CYP2C19, jehož aktivita se u jednotlivých lidí přirozeně liší. Do značné míry ji ovlivňuje gen CYP2C19, který se v populaci vyskytuje v několika variantách.
Pokud tento enzym pracuje méně efektivně, může se sertralin z těla vylučovat pomaleji, a proto může být jeho hladina v organismu vyšší. To může souviset s vyšším rizikem nežádoucích účinků i s větší pravděpodobností, že pacient léčbu předčasně ukončí. Při vyšší aktivitě enzymu se naopak lék odbourává rychleji, avšak u sertralinu tento rozdíl obvykle není natolik významný, aby vyžadoval úpravu dávkování.
Na základě variant genu CYP2C19 lze odhadnout, jak rychle bude organismus sertralin metabolizovat, a podle předpokládané aktivity enzymu zařadit danou osobu do jedné z několika skupin:
V případě genetické predispozice ke slabému metabolismu může lékař zvážit nižší počáteční dávku a přibližně o polovinu nižší udržovací dávku, případně zvolit jiné vhodné antidepresivum. U rychlých a ultrarychlých metabolizátorů obvykle není nutné dávkování sertralinu upravovat.
CYP2C19 však není jediným enzymem, který se podílí na metabolismu sertralinu, proto výsledek genetické analýzy popisuje pouze jednu část komplexního procesu ovlivňujícího hladinu léčiva v organismu a jeho účinek. Kromě genetických predispozic hrají roli i další faktory, například jiné užívané léky nebo celkový zdravotní stav člověka.
Informace o tom, jak rychle vaše tělo pravděpodobně metabolizuje sertralin, může být užitečná pro lékaře či lékárníka, kteří ji mohou zohlednit spolu s dalšími faktory při výběru a nastavení léčby. V některých případech tak mohou genetické informace pomoci lépe přizpůsobit léčbu konkrétnímu pacientovi a snížit riziko nežádoucích účinků.
O výběru léku a jeho konkrétním dávkování však vždy rozhoduje lékař. Genetika představuje pouze jeden z faktorů, může však poskytnout užitečnou informaci o tom, proč stejný lék nemusí na každého působit stejně.
Přihlaste se ke svým výsledkům a podívejte se na svou genetickou predispozici k metabolismu sertralinu. ový výsledek je od nynějška bezplatně k dispozici všem našim stávajícím zákazníkům a bude součástí analýzy i pro každého nového zákazníka, který vstoupí do světa DNA s DNA Complex testem.
Čím lépe znáte své genetické vybavení, tím více informací máte k dispozici při rozhodování o svém zdraví.
