DNA, chybějící část hádanky na cestě k našim cílům

Genetické testování se postupně stává stále běžnější součástí našich životů. Analýza DNA nám už dnes poměrně běžně pomáhá odhalovat dědičné predispozice, objevovat osobnostní rozdíly a lépe porozumět našemu tělu – včetně silných stránek i omezení. K čemu je však užitečná a jak funguje? 

Poznání DNA nám pomáhá přizpůsobit životní styl

Naše geny nemusí určovat náš osud. Změníme-li životní styl například prostřednictvím úpravy stravy a pravidelného pohybu, můžeme výrazně ovlivnit, jak se naše geny projeví. DNA si můžeme představit jako základní materiál, na který působí prostředí. Bez její analýzy nám však při snaze o změnu může chybět důležitý dílek do skládačky.

Co je vlastně DNA?

Deoxyribonukleová kyselina nebo zkráceně DNA je dědičným materiálem u téměř všech organismů žijících na naší planetě, od těch nejprimitivnějších jako jsou mikroorganismy, přes rostliny, houby, zvířata až po člověka (výjimku tvoří některé viry, jejichž genetickou informaci tvoří molekula RNA).

Většina DNA je umístěna v buněčném jádru (podle toho nazývaná také jaderná DNA), ale menší množství DNA se nachází iv jiných buněčných organelách.

Lidské tělo je tvořeno biliony buněk, z nichž téměř každá obsahuje tutéž molekulu DNA

Tato molekula DNA zahrnuje celý genetický materiál, který označujeme pojmem genom. Informace v DNA je uložena jako kód sestávající ze čtyř chemických bází: adeninu (A), guaninu (G), cytosinu (C) a thyminu (T).

Pořadí, nebo také sekvence bází, určuje dostupné informace pro budování a udržování organismu analogicky ke způsobu, jakým se objevují písmena abecedy v určitém pořadí a vytvářejí slova a věty. Báze DNA se navzájem spojují, A s T a C s G, aby vytvořily jednotky zvané bázové páry. Každá z bází je také připojena k molekule cukru (deoxyribóze) a fosfátu (zbytku kyseliny trihydrogenfosforečné). Báze, cukr a fosfát se spolu nazývají nukleotid. Nukleotidy jsou uspořádány do dvou dlouhých paralelních řetězců tvořících takzvanou dvojzávitnici nebo dvojitou spirálu. Struktura dvojité spirály DNA se tak trochu podobá zatočenému žebříku, přičemž bázové páry tvoří příčky žebříku a molekuly cukru a fosfátu tvoří postranní části (kostru žebříku). DNA je v jádru důkladně smotána a uspořádána do chromozomů, kterých se v běžných tělových buňkách nachází 23 párů.

Lidská DNA se skládá z přibližně tří miliard bázových párů (písmenek), přičemž průměrně 99,9 % těchto bází je stejných u všech lidí. Lišíme se tedy jen v 0,1 %. Věděli jste například, že člověk a zelí sdílejí na 40–50 % tutéž DNA?

Proč bychom se měli vlastně zajímat o DNA?

DNA je zodpovědná za přenos všech genetických informací. DNA kód si můžeme představit jako kuchařskou knihu plnou receptů, obsahující všechny pokyny potřebné pro vaše tělo, jeho správný vývoj a fungování. Recepty jsou v tomto případě geny a jejich receptura je potřebná pro tvorbu výsledných produktů, většinou bílkovin. Gen je specifický úsek DNA, který naše buňky instruuje o tom, jak vytvořit protein. A právě proteiny provádějí důležité biologické úkoly v našich buňkách. Působí například jako důležité enzymy na trávení nebo proteiny zajišťující elasticitu kůže.

Jednotlivé změny v DNA pak mohou způsobit změny v kvalitě proteinů, podobně jako když se nedodrží postup v receptu. Tímto způsobem se mohou změny v sekvenci DNA promítnout do fungování našeho těla.

Zdroje:

1. https://www.genome.gov/genetics-glossary/Deoxyribonucleic-Acid